honba za prdopečem 3

Představte si, že vaříte brambory. Nebo třeba květákovou polívku. A nebo jen házíte rybu na pánvičku. No tak jestli to máte představený, tak je dost možný, že v té představě máte i kmín. Jó kmín, to je klasika, jenže ouha. Za dva měsíce v Itálii jsem na něj nenarazil. Naivního gastroturistu by mohl zmást lákavej název cumino, ten je ostatně i v nejednom slovníku jako překlad českýho slova kmín. No, jenže to byste si naběhli, páč se jedná o římskej kmín. Ten se sice hodí, třeba když chcete dělat falafel a tak...ale je to zkrátka jiný koření. K mýmu překvapení a lehkýmu zklamání neznala náš kmín ani paní ve stánku s kořením a nemají ho ani v obchůdku s bylinkama, kořením a spol., kde mají všemožný leccosy... Takže honba za naším kmínem pokračuje.

A tuhle jsem si koupil kus hovězího srdce (italsky cuore di bovino). To já moc rád, jen tak uvařit a pak ho baštit samotný třeba jen s jablíčkovým křenem nebo nějakou zeleninou. No, srdce bylo výborný – musím říct, že když jsem ho posledně vařil doma, tak nebylo tak šťavnatý a bylo tužší – asi mladší lepší italská kráva. Jenže ten křen, to jsem zas narazil.
Koukal jsem ve čtyřech sámoškách a nic. Mezi čerstvou zeleninou nebyl, ale tam jsem ho ani tak nečekal – nemívaj moc často ani zázvor, nebo hlízy petržele – zjevně maj Italové radši ty nadzemní části rostlin. Tak jsem šel k regálům s majonézama, tatarkama, omáčkama a podobně. Ani hořčice nemaj na výběr moc druhů, ale křen prostě neexistuje. A tak začalo pátrání. Slovník nabízí víc pojmů:

barbaforte (to je ale i ředkev)
rafano (kdo by si nevzpomněl na Kačeří příběhy; nicméně je to taky ředkev)
radice forte (přímej překlad: silnej kořen)
ramolaccio (překvapivě taky ředkev, případně ohnice)
cren, crenno (no, k tomu netřeba nic dodávat)

Po krátké konzultaci s Laurou jsem dospěl k závěru, že když budu shánět rafano, měl bych uspět. Když chcete dobrou čerstvou a většinou místní ovozel, vyrazíte na trh. Tak jsem vyrazil. A skončil bez křenu. Deset druhů rajčat, vosum druhů cibule, nespočet různýho lupení, ale po křenu ani vidu, ani slechu. Díkybohu, že česnek vedou :) Každoprdně jsme opustili trh a já už se smiřoval s tím, že budu baštit srdce bez křenu. Ale štěstí se na nás usmálo v ovozelinářství vedle bylinnokořeněnýho obchůdku, když jsme vyrazili pro jabka na kompot, citron na kůru a pro fenykl. O fenyklu zas jindy. Zkrátka, vejdu dovnitř, kouknu k zemi, a koho nevidím v košíku u dveří mezi kusama zázvoru. Nebyla to rozmarýna, byl to křen! Sice pod tou igelitovou fólií krapet zezelenal a oplesnivěl, ale je to von a píše. Hurá!