Všechny cesty vedou přinejmenším do Itálie

Do Říma pro změnu cestujou všechny žádosti.



Chvíli mi to trvalo, dalo mi to zabrat, ale už jsem zase v Itálii. Poté, co jsem si včera napřed nechal v Praze s naprostým klidem ujet před očima autobus, koupil jednu z posledních jízdenek na následující bus do Brna, tam stihl přestup na správnej bus a ve tři ráno dorazil do Bologni, tam si dal capuccino s loupákem, vyčkal spolu s jedním klučinou - erasmákem ze Slovenska - vlaku směr Rimini ve 4:44, dorazil do Faenzy v půl šesté, opravil si příspěvek na konferenci, zašel na návštěvu, zjistil, kde bydlím a vyrazil na nákupy, jsem konečně celkem zkulturněn, potravinově a hygiencky vybaven a ubytován. Zejtra mě čeká přijímací pohovor na stáž do Vánoc, a kdyby se něco zvrtlo a nedostal jsem to místo, tak mám aspoň na září dovolenou v Itálii s ubytováním v centru Faenzy, oknem do dvora a přístupem na terasu s čupr výhledem. Dobrý.

Přihlašování do konkurzu bylo poněkud dramatičtější, než jsem původně předpokládal, a bylo by to na docela slušnou historku. Takže se to pokusím zkrátit:
Dobrý zpráva byla, že na italské ambasádě v Praze jsou ochotný, poraděj, když ví, a třeba Codice Fiscale (asi něco mezi rodným číslem a DIČ – je to asi především pro finančák, ale maj to všichni a potřebujete ho leckdy při podepisování smluv a tak), to vám vydají na počkání. Ovšem, pes výběrovýho řízení byl zakopán v povinnosti předložit byl doklad o tom, že můj VŠCHT-ing-titul je ekvivalentní k nějakýmu, kterej bych mohl obdržet v Itálii. Když jsem an ambasádě zvěděl, co mám zařídit, moc mě to nenadchlo (navíc jsem to napoprvé špatně pochopil a musel proto proceduru víceméně opakovat), ale pořídil jsem teda nakonec úředně ověřenou kopii (ještě, že to dělaj i na poště) diplomu i dodatku k diplomu (hlavně, že ten dodatek je česky a anglicky, aby byl mezinárodní), na každou si nechal dát štempl na ministerstvu školství, pak na ministerstvu zahraničí, tyhle elaboráty dal soudně přeložit a hurá s výslednejma fasciklama na ambasádu, než začne dovolená pánovi, kterej má tuhle agendu na starosti. Na ambasádě mi to dohromady za nějakejch sto piv potvrdili a já zjistil, že tohle kmitání převážně po Malé Straně je pouze první fáze – ta rychlejší. Pak se totiž tyhle potvrzený, soudně přeložený, ministersky superlegalizovaný (tak se tomu myslím říká), úředně ověřený kopie papírů dokazujících pět let poctivé, ehm, dřiny...no zkrátka se to musí spolu s přihláškou do toho výběrovýho řízení a spešl žádostí poslat do Říma na ministerstvo univerzit a výzkumu a totéž, jen bez těch drahejch potvrzenejch kopií potvrzení vzdělání, se pošle do jedné kanceláře spadající asi pod úřed Italské vlády, taky v Římě...no a na ministerstvu se k tomu vyjádří, pošlou to do toho kanclu, tam vydají dekret, ten vám pošlou a můžete se prokázat. Jak prosté, milý Watsone...škoda jen, že v srpnu si Italové často berou volno, takže třeba na tom ministerstvu  od půlky do konce srpna zkrátka nikdo nebyl. Ale to už bych zabíhal do detailů :)

Tak jsem v pár větách shrnul trampoty a doufám, že nadále už se budu moct rozvlekle rozepisovat o věcech s výrazně menším akčním potenciálem, ale zato příjemnějším obsahem. K tomu už bych pak moh přihodit i nějakej ten obrázek.

Samozřejmě už zjišťuju, co jsem pozapomínal doma, ale zatím to nejsou věci, bez kterejch bych se neobešel.