Řek bych,

že je na čase ten blog zase trochu počeštit.

Už jsem ve Faenze víc než tejden a docela jsem se zabydlel. Tím nemyslím jen to, že jsem si koupil ubrus na stůl, bazalku a petržel za okno, vytisk čupr plakát nad postel a zaplnil spíž všemožnejma pochutinama, ale už taky vím, kde mi přidělaj klíč a nabrousí nůž, kde je automat na čerstvý mlíko (to jsem zatím nečepoval, eště mám krabicák) a kde má výzkumák svýho bicykomechanika (tam už jsem byl dvakrát).
No, a musím říct, že jsem toho za ten tejden vlastně stihnul docela dost. Ve středu jsem měl pohovor, dopadlo to dobře, a ode dneška už mám i kartu do píchaček. K tomu samozřejmě služební bicykl. Jeho stáří si netroufnu odhadnout, ale Enrico (bicyklomechanik) mi ho po akutní opravě okomentoval slovy „tutto rotto“, tedy celý rozbitý. Na delší ocyklený vejlety to zatím holt nebude. Akorát je pech, že nemám doma net, ale zas mi to umožňuje v klidu večer vařit, překládat a psát na blog....
A abych nevyšel ze cviku, vymejšlím blbosti česky, italsky i anglicky.
Ale zpátky ke stíhání. Ve čtvrtek jsem pekl hraběnčiny řezy (neúspěšně, o tom zas jindy), v pátek vařil slávky (úspěšně) a v sobotu na večer jsem vyrazil do Bologni za Robbim a Davidem. Jó, Bologna

K velkému překvapení jsem tam potkal další lidi, který znám z Kodaně! Teda, Georgiu jsem vlastně trochu čekal, ta chodí s Davidem a už je v Bologni průběžně asi dva roky, ale u Neptunovy fontány (to je ta, co když se díváte ze správnýho místa na rohu náměstí, tak je Neptun nadmíru vybaven) se objevil Davide se dvěma děvčaty z Berlína, která si vyrazila na jih...
Svět je zkrátka mrňavej a našťouchanej fajn lidma. Tak jsme se sešli.

 Aperitivo dobrý, večer vydařenej, ráno taky dobrý.

Zmrzka v Bologni snad nepotřebuje komentář, oběd kolem třetí byl znamenitej (Davidův spolubydla Umberto uvařil těstoviny s luxusním ragú Bolognese), cesta domů v pohodě, no a víkend fuč. A kam se vlastně podělo pondělí? V pondělí ráno jsem fotil výhled z terasy na střeše našeho domu...