Honba za prdopečem

Itálie je úplně napěchovaná výbornejma surovinama na vaření. Ale když se eště úplně nevyznáte, jako třeba já, má to svý úskalí.
Samozřejmě nečekám, že bych tu našel všechno, co u nás. Nejsem úplně naivní a vím, že ani na knedlíky, ani na moravskej muškát, ba ani na náš tmavej chleba tu zkrátka nenarazím. Něco se dá celkem úspěšně nahradit. Třeba místo tvarohu použijete ricottu (leckdy může bejt i lepší, jen musíte počítat s tím, že jí chybí ta kyselost) nebo místo sladkovodních ryb ryby mořský. Aspoň jsem tu zatím sladkovodní ryby nezaregistroval. Škoda, kapra mám rád. Ale ty mořský obludky to kompenzujou :)
Jsou ale věci, který mě tu a tam zaskočí...tak jsem se rozhod, že si tu povedu takovej seriál svejch kulinářskejch bitev.

Například když jsem se rozhod péct. To jsem tu popisoval englicky, ale zkrátka mi to nedá. Klasickej problém č. 1 je mouka. Mouky tu seženete dost druhů. Od hladké 0 a 00 přes mouky na konkrétní produkty – těstoviny, piadinu (specialita tohohle kraje Emilia Romagna), polentu, myslím, že i na pizzu měla nějaká mouka označení, ale to moh bejt jen reklamní trik – až po celozrnnou a bůhvíjakou další. Ale o polohrubé a hrubé mouce tu zjevně neslyšeli. Takže peču z hladké a upravuju recepty – nakonec jsem do Itošky přece přijel provádět výzkum.
Nepřítomnost Hery v regálech s tukem je sice smutná, přece jen Hera je pečení, ale náhrady tu jsou. Ovšem prdopeč, ten mi dal zabrat. Díky předchozím kulinářskejm konzultacím jsem věděl, že se droždí řekne lievito (aby vám to těsto l(i)evitovalo). No, ale nebudu si přece furt všechno hledat ve slovníku, tak jsem vyrazil do sámošky nepřipraven. Přece vím, kde bude prdopeč – někde u vanilkovýho cukru, pudinků (italsky budino), dortů v prášku a tak. Inu, opravdu tam byl, ale hledal jsem ho dobře pět minut. Ty lumpové mu totiž taky říkaj lievito! Když peču hraběnčiny řezy, tak je nechci kynout, takže jsem všechno s nápisem lievito přeskakoval v domění, že to je instantní droždí. Až když jsem oběh regály několikrát dokola a přesvědčil se, že nikde jinde bejt nemůže, přečet jsem si složení na krabičce s názvem Lievito Pane degli angeli (zjevně na andělskej chleba, blejsknul jsem ho tady) a poznal svou chybu. Takže pro příště bacha!